Iron Maiden
Iron Maiden (anglicky železná panna, mučicí nástroj) je anglická heavymetalová skupina založená v roce 1975 baskytaristou Stevem Harrisem. Kapela se stala legendární nejen díky své hudbě, ale také kvůli svému maskotovi Eddiemu, který se objevuje na obalech všech alb a singlů kapely (kromě prvního singlu: Running Free).
Historie
70. léta
Historie kapely Iron Maiden se začala psát v roce 1975, kdy se spolu poprvé setkali Steve Harris a Dave Murray, kteří později vytvořili základní pilíř této legendární heavy metalové skupiny.
V 70. letech měla kapela proměnlivé složení, střídali se zde zpěváci, kytaristé i bubeníci, pouze baskytarista Steve Harris, zakladatel kapely, měl své stálé místo. Skupinu v té době hlavně ovlivňovala hudba Deep Purple, Judas Priest, Yes, Black Sabbath, Led Zeppelin, Queen a Wishbone Ash. Iron Maiden začali hrát a vystupovat ve složení Paul Day, který zpíval, Dave Sullivan a Terry Rance hráli na kytary, Steve Harris na baskytaru a na místě bubeníka se usadil Ron Matthews. V roce 1977 se v kapele objevil klávesista Tony Moore, tento pokus se však nakonec neujal.
V roce 1977 se začalo formovat stálé složení, v kapele se objevili kytarista Dave Murray a bubeník Doug Sampson. V následujícím roce se k Iron Maiden přidal zpěvák Paul Di'Anno. O rok později vydala kapela jednu z nejslavnějších demo nahrávek celé historie tvrdé hudby, EP The Soundhouse Tapes. Jediným postem, na kterém se členové střídali jako na běžícím pásu, zůstalo místo druhého kytaristy. To natrvalo obsadil až v roce 1980 Adrian Smith, přítel Davea Murrayho z dětství. Ve stejném roce byl ještě Doug Sampson nahrazen Clivem Burrem.
80. léta
Na počátku 80. let kapela vydala své první album Iron Maiden, v době jeho vydání byl však v sestavě ještě kytarista Dennis Stratton. Deska se překvapivě dobře prodávala, v žebříčku prodejnosti se dostala až na 4. místo. Tím se Iron Maiden stali jednou z vůdčích kapel tzv. Nové vlny britského heavy metalu. Ve stejném roce dělali předkapelu na turné skupiny Kiss, po skončení tohoto turné nahradil Dennise Strattona Adrian Smith.
O rok později vydala kapela album Killers. Nachází se na něm většinou písně, které se nevešly na debutovou desku. Nově napsanými skladbami jsou pouze Murders in the Rue Morgue a titulní Killers. Album se však tak dobře jako první neprodávalo.
V době po vydání alba Killers došlo v kapele k zásadní změně, zkušeného zpěváka Paula Di'Anna, který propadl kokainu, nahradil mladý zpěvák z kapely Samson, Bruce Dickinson. V roce 1982 z dílny Iron Maiden vzešlo album, které se stalo pro kapelu velikým krokem dopředu. Jmenovalo se The Number of the Beast, je to jedna z nejlegendárnějších desek celé heavy metalové historie a nejznámější deskou skupiny. Největším překvapením však bylo, kam se vyhouplo v prodejnosti, kde se na čas objevilo na prvním místě. V hitparádách bodovaly singly Run to the Hills a The Number of the Beast, další slavnou písní z této desky je Hallowed Be Thy Name. Úspěch byl o to větší, že jím bylo docíleno novým zpěvákem. Bruce Dickinson se totiž proslavil díky svému hlasu a patří k nejlepším heavy metalovým zpěvákům na světě, vysloužil si přezdívku the anti air-raid siren, která se dá do češtiny přeložit jako siréna při leteckém náletu.
V následujícím roce kapela vydala album Piece of Mind, které bylo podobně jako The Number of the Beast oceněno platinovou deskou. Před vydáním alba ale skupinu z osobních důvodů opustil bubeník Clive Burr a nahradil jej Nicko McBrain, který od té doby vydržel v sestavě dodnes. Na albu Piece of Mind se nachází další kultovní píseň–The Trooper. Rok 1984 se nesl ve znamení desky Powerslave, k nejznámějším skladbám, které jsou na ní obsaženy, patří singly Aces High a 2 Minutes to Midnight, další známou písní je pak třináctiminutový epos Rime of the Ancient Mariner, který byl složen na motivy stejnojmenné básně anglického básníka Samuela Taylora Coleridge. Album bylo propagována mamutím turné, které skončilo po neuvěřitelných 190 koncertech.
V roce 1985 nevydala kapela studiové album, pro změnu ale vyšlo živé album Live After Death, které přineslo záznam koncertu právě z obrovského turné k předchozímu albu. O rok později skupina vydala desku Somewhere in Time. V té době však kapela upadla do jistého stereotypu, každý rok vydala nové album, které doprovázelo velké turné, členové byli vyčerpaní, písně si byly velmi podobné.
Z tohoto kruhu se kapela dostala v roce 1988 vydáním alba Seventh Son of a Seventh Son, kde byly použity i klávesy. Album bylo pojato jako koncepční, vzešly z něj čtyři singly: Can I Play with Madness, The Evil That Men Do, The Clairvoyant a Infinite Dreams, všechny se objevily v první desítce hitparády singlů. Samotné album pak napodobilo legendární The Number of the Beast a také dostalo se na první místo žebříčku prodejnosti. Během turné hrála kapela také na festivalu Monsters of Rock v obci Castle Donington v Anglii.
90. léta
V roce 1990 kapelu opustil kytarista Adrian Smith a nahradil jej Janick Gers. Bruce Dickinson se vedle skupiny začal věnovat také své kariéře sólisty. I tak ve stejném roce vyšlo ještě album No Prayer for the Dying, které však příliš velkou díru do světa neudělalo. Větší úspěch než samotné album, které se v žebříčku prodejnosti dostalo na druhé místo, zaznamenal singl Bring Your Daughter…to the Slaughter, který se vyhoupl na post nejvyšší, kde se udržel tři týdny. Jedná se zatím o jediný singl Iron Maiden, který se na 1. místo dostal. Tuto píseň napsal Bruce Dickinson a objevila se na soundtracku k filmu Noční můra v Elm Street 5. V roce 1992 vyšlo album Fear of the Dark, velmi známou písní z tohoto alba je stejnojmenná skladba, kterou kapela často hraje na svých koncertech. Úspěch zaznamenal singl Be Quick or Be Dead, který se dostal na druhé místo v hitparádě singlů.
V roce 1993 zasáhla do srdce všechny fanoušky Iron Maiden velmi špatná a smutná zpráva, kapelu opustil zpěvák Bruce Dickinson, aby se mohl naplno věnovat své sólové kariéře. Jeho hlas ještě zazněl na albech A Real Live One a A Real Dead One, které poté vyšly jako jedno album pod názvem A Real Live Dead One, a na albu Live at Donington, všechna byla vydána v témže roce.
Po odchodu Dickinsona proběhl konkurz na uvolněné místo, který s přehledem vyhrál zpěvák skupiny Wolfsbane, Blaze Bayley. V roce 1994 se stal plnohodnotným členem Iron Maiden. O rok později vyšlo album The X Factor, které však působilo oproti předchozím albům spíš jako propadák. Skalní fanoušci kapely si nemohli zvyknout na nového zpěváka, ne že by byl Bayley špatný, spíš byl jiný něž Dickinson, na kterého byli všichni zvyklí. Bayleyho éru ukončilo album Virtual XI, které zaostalo i za The X Factor. Sice jsou na něm známé písně Futureal a The Clansman. Většina fanoušků si však album nekoupila hlavně kvůli velmi kritizovanému singlu The Angel and the Gambler. V roce 1999 tedy Bayley skupinu opustil a na jeho místo se vrátil Bruce Dickinson, s nímž svůj návrat ohlásil také Adrian Smith.
Nové tisíciletí
Po návratu Bruce Dickinsona nastalo pro Iron Maiden příznivější období. Dokazuje to album Brave New World, které oproti Virtual XI, které se umístilo na 16. místě, se umístilo na místě sedmém. Album samozřejmě doprovodilo turné, v jehož rámci kapela vystoupila na festivalu Rock in Rio v brazilském Rio de Janeiru, záznam z tohoto koncertu vyšel jako živé album Rock in Rio. Na tomto vystoupení skupiny přišlo přes 250 000 fanoušků.
V roce 2003 kapela vydala studiové album Dance of Death. To se dostalo na druhé místo žebříčku prodejnosti. Společně s albem Brave New World bylo vyhlášeno nejlepším metalovým albem roku 2003 (Brave New World roku 2000). Na albu se nachází většinou písně, jejichž délka přesahuje pět minut. Pouze dvě písně jsou kratší, obě dvě vyšly jako singly–Wildest Dreams a Rainmaker. V roce 2005 kapela oslavila 30 let své existence znovuvydáním singlu The Number of the Beast a turné, které zahájila v Praze. Součástí turné bylo i několik vystoupení na festivalu Ozzfest v USA. Na něm během vystoupení v San Bernardinu došlo k napadení kapely některými fanoušky, kteří na ni házely nejrůznější předměty. Kvůli tomu kapela zrušila své zbývající koncerty na tomto festivalu. Turné zakončila v září 2005 charitativním vystoupením pro bývalého bubeníka skupiny Clivea Burra, který trpí roztroušenou sklerózou.
30. srpna 2005 kapela vydala živé album Death on the Road, na němž je zachycen záznam koncertu v Dortmundu, který byl součástí turné k albu Dance of Death.
28. srpna 2006 došlo k vydání čtrnáctého studiového alba skupiny nazvaného A Matter of Life and Death. Ještě před samotným počinem vyšel 14. srpna 2006 první singl The Reincarnation of Benjamin Breeg, druhý Different World pak 14. listopadu v USA a 26. prosince 2006 v Evropě.
Následovala úspěšná tour po Severní Americe a Evropě. Na koncertech skupina nejprve zahrála všech deset skladeb z aktuálního alba v nezměněném pořadí a poté pět klasických skladeb z jiných alb. Bylo to poprvé co takto skupina učinila.
V prosinci roku 2006 nahráli ve studiu Abbey Road živé vystoupení pro pořad Live From Abbey Road. Měsíc před tím skupina spolu se svým manažerem Rodem Smallwoodem ohlásila, že po 27 letech končí se spoluprací s Sanctuary Music. Založili společnost Phantom Music Management, nicméně, nenastaly žádné významné změny.
Na rok 2007 ohlásila skupina několik vystoupení na velkých festivalech po celém světě. Byly součástí druhé části tour, tentokrát nazvané A Matter of the Beast". Název připomínal 25. výročí vydní alba The Number of the Beast. Na koncertech měla skupina zahrát 5 skladeb z aktuálního alba a 5 z alba The Number of the Beast, ve skutečnosti však z alba TNOTB hráli jen 4; set doplnili jinými oblíbenými koncertními skladbami. V příhodné datum 6.6.07 se konalo vystoupení v České republice, na stadionu Bazaly v Ostravě. O 4 dny později vystoupení na festivalu Download, to bylo natáčeno a vysíláno na internetu. Během koncertu Bruce Dickinson prohlásil, že záznam bude použit pro živé dvd. 24.6.07 tour skončila, poslední koncert byl v Londýnské brixton Academy na pomoc nadaci Cliva Burra.
Somewhere Back in Time
5. září skupina ohlásila plány na rok 2008. Další tour nese název 'Somewhere Back in Time World Tour' a zaměřuje se na slavné období skupiny v 80. letech, obzvláště na album Powerslave, neboť celkové ladění obsahuje egyptské prvky, podobně jako na albu a tehdejších vystoupeních. Tour začala 1. února v indické Bombaji a skupina také poprvé navštívila Kostariku a Kolumbii. V České republice vystupovali v magický den 8. 8. 2008 v multifunkčním areálu Eden v Praze. Se začátkem tohoto turné také souvisí vydání živého dvoj dvd se záznamy 'Live After Death' a 'Maiden England'. K vydaní live DVD Live After Death došlo 4.2.2008 .
Sestava
Současní členové
- Bruce Dickinson – zpěv (v letech 1981-1993, od roku 1999)
- Steve Harris – baskytara (od roku 1975)
- Dave Murray – kytara (1976, od roku 1977)
- Adrian Smith – kytara (1980-1990, od roku 1999)
- Janick Gers – kytara (od roku 1990)
- Nicko McBrain – bicí (od roku 1983)
- Michael Kenney – klávesy (live) (1988–dosud)
Bývalí členové uvedení na albech
- Paul Di'Anno - zpěv (1978-1981)
- Blaze Bayley - zpěv (1994-1999)
- Dennis Stratton - kytara, doprovodný zpěv (1979-1980)
- Clive Burr - bicí, perkuse (1979-1982)
Diskografie
Studiová alba
- 1980: Iron Maiden
- 1981: Killers
- 1982: The Number of the Beast
- 1983: Piece of Mind
- 1984: Powerslave
- 1986: Somewhere in Time
- 1988: Seventh Son of a Seventh Son
- 1990: No Prayer for the Dying
- 1992: Fear of the Dark
- 1995: The X Factor
- 1998: Virtual XI
- 1999: Ed Hunter
- 2000: Brave New World
- 2003: Dance of Death
- 2006: A Matter of Life and Death
- 2010: The Final Frontier
Živá alba
- 1981: Maiden Japan
- 1985: Live After Death
- 1993: A Real Live One
- 1993: A Real Dead One
- 1993: Live at Donington
- 2002: Rock in Rio
- 2005: Death on the Road
- 2008: Live In Brasil
- 2009: Flight 666
